Ne, nebojte se, nebudu psát o pánevním
dnu, i když bych jako někdejší lektorka gravidjógy, předporodní přípravy, jógy
po porodu a matka dvou dětí, vlastně mohla.
Ale o tomhle Vám chci říct. Dnes jsem si mezi lidmi kýchla. Kdybych si kýchla před 4
lety, asi by mě tohle všechno nenapadlo.
Nešlo to zadržet, oddálit, přidusit, prostě
jsem si kýchla. Do svého ramene. Skoro jsem se pokousala, jak jsem se snažila,
aby to nebylo vidět, slyšet, abych tam vůbec na vteřinu nebyla. Cítila jsem se
hrozně. Přestože bezprostředně kolem mě nikdo nebyl, možná jsem opravdu někoho ze
vzdálenosti 3 metrů ohrozila, protože se na mě tak lidi dívali. A já se zase
zmenšila. Vždycky, když se kolem mě vzedme vlna opovrhování, naprostého
pohoršení či zloby, zmenším se na malou holku, která si zaslouží tytyty.
Možná Vás to překvapí, ale ani o kýchnutí
to vlastně nebude. Je to totiž o té malé holce.
Roky na jógové podložce, kde jsem si
zkoušela, jak reaguji na různé situace, podněty a pocity, totiž snesly ovoce.
Když jsem začínala, potřebovala jsem, aby ze mě kapal pot. Vyzkoušela jsem si,
jaké je to se sebou bojovat a překonávat se. Jaké to je na rukou vydržet déle
než soused. No, nebo spíš méně. Dokázala jsem všem neználkům, že jóga je
nesmírná dřina, a nejen válení se na zemi.
Další etapou byly různé extra styly typu hot
- jógy a aero-jógy, které mě pomáhaly jógu zabalit do originálních a nevšedních
obalů. Dokázala jsem všem neználkům, že je jóga zábavná a náročná. Že může být
pokaždé jiná a různorodá.
Po desetileté praxi přišla
s přirozeným vývojem mého života éra dětská. Před porodem, při porodu, po
porodu, s miminkem, dítětem i teenagerem. Dokázala jsem všem, že jóga může
být opravdu pro každého, kdo chce.
Pak se něco stalo. Už jsem asi přestala
chtít něco někomu dokazovat? Už jsem přestala chtít, aby byla jóga zábavná a
rozmanitá? Už jsem potřebovala jen tu čistotu a prostotu, kterou jóga vlastně
je? Už jsem se zbavila všech slupek, které moje jóga měla? Už jsem prostě
cítila, že to, co mě naučila na podložce, jsem začala žít.
Přes kapky potu, škubání v mrtvole,
padání z balanců a neschopností akrobatických kousků, jsem se dostala
k sobě. Ke své pravdě, kde jsem tím, kým jsem a jsem jím ráda a už se
prostě nikdy nemusím zmenšovat v malou holku. A když se mi někdo vysměje,
zhluboka se nadechnu a jeho slova obhlédnu ze všech úhlů tak, jak jsem
studovala jednotlivé pozice a můj pocit v nich. Když potřebuji pracovat a něco
mě ruší, vzpomenu si na minfullness, který mě naučil soustředit se jen na jednu
věc. Když se dostanu do srabu, vzpomenu si na chvíli, kdy jsem řadu minut
trpěla v nějaké pozici a myslela si, že to nikdy neskončí, a světe div se,
vždycky skončilo. Když mám pocit, že jsem nanic, podívám se na to, co mi píší
mí úžasní klienti a snažím se zažehnout teplé světýlko na hrudi. A vlastně si
na to už nemusím ani vzpomínat. Ono to už naskakuje automaticky. Už jsem ten
program zapnula a funguje. Tohle všechno jsem se naučila na podložce. Teď už
jedu bez ní. Takže proč jóga? Přesně pro to.
A pokud se přece jen někdy zmenším
na tu malou holku, už mi to díky józe netrvá tak dlouho, než zase vyrostu.
