MADEIRA. Cestovatelský bonus.

Portugalský ostrov Madeira.

Právem se mu přezdívá Ostrov věčného jara, nebo Kvetoucí zahrada Atlantiku.

A praxe jógy na terasách Atlantiku byla jedním z nejhezčích jógových zážitků, které jsem kdy měla. Doufám, že následující minuty vás alespoň trochu přenesou do atmosféry tohoto nádherného ostrova.

2/3 ostrova jsou Přírodní rezervací a vavřínový les je přísně chráněný a od roku 1999 je součástí světového dědictví UNESCO.

Madeira je sice evropským ostrovem, ale od Afriky, konkrétně od Maroka jej dělí 500 km, přičemž například Lisabon je 2x tak dál. Počasí a síla slunce tomu stoprocentně odpovídá. Sluníčko je tady velmi silné, a protože téměř stále fouká vánek či dokonce vítr, po hodině na slunci nepoznáte barvu své kůže.

V době objevení byl ostrov kompletně zalesněný, proto dostal jméno Madeira neboli dřevo. Také hlavní město je pojmenováno podle rostliny – a to fenyklu. Neboli Funchal.

Připravte se na to, že na Madeiře jdete do kopce či z kopce. Rovinka téměř neexistuje. S tím souvisí i vzdálenost, kterou pojedete autem či autobusem. Silničky jsou stále nahoru dolu a jejich šířka leckde odpovídá sotva šířce autobusu, takže jízda po Madeiře se občas může stát velkým dobrodružstvím, což ale cestovatele jistě nepřekvapí.

Díky přímým letům z České republiky do hlavního města Funchal, je ostrov plný českých turistů, v posledních letech se totiž z Madeiry stal velký hit.

Častým lákadlem jsou květinové slavnosti jara. Ostrov v období jara nabízí neuvěřitelnou podívanou. Kromě festivalu s alegorickými vozy a tanečnicemi jsou to všude rozkvetlé rostliny, o jejichž barvách a velikosti si Středoevropan může jen nechat zdát. Květena ze všech koutů světa Madeiru zdobí i díky tomu, že byla po staletí křižovatkou námořnických cest. Opuncie, Agáve, obrovské eukalypty, hortenzie, orchideje a mnohem víc.

Fauna oplývá nejrůznějšími ještěrkami, všude uslyšíte zpívat pěnkavy, ale čeho se bát nemusíte, to jsou hadi. Ty sem nikdo nepřivezl, ti tady nejsou.

Ráda bych se teď věnovala oblastem, které mě nejvíc uchvátily, a to jsou hory.

Byla to konkrétně třetí nejvyšší hora Madeiry, a to Pico do Aireiro, s výškou 1818 metrů nad mořem. Je to mimochodem nejvyšší bod, kam se dá dojet autem, ale doporučuje se jet opravdu ráno, protože přes den parkoviště praská ve švech. Nebo ještě lépe jít po svých. Takové výhledy jsem už dlouho nikde neviděla. Podobný pocit jsem možný měla kdysi na hoře Sinaj. Po náhorní plošině vede chodníček, takže si to všude můžete úplně bezpečně projít, ale počítejte s tím, že tu fouká velmi silný vítr. Nicméně ten pocit, že jste nad mraky a svět vám leží u nohou, ten tu zažijete stoprocentně.

Dalším místem, které mě naprosto učarovalo, byl Ponta de Sao Lourenco. Jedná se úzký poloostrov a zároveň nejvýchodnější bod Madeiry. Jeho povrch v létě připomíná polopoušť, poušť, možná i měsíční povrch, ale v zimě, a ještě i na jaře je porostlý svěží trávou. Procházíte se po stezce nad vysokými útesy, o které se láme oceán. Je to opravdu božská podívaná. Stezka je asi jen 5 km dlouhá a na jejím konci si můžete vystoupat vrcholek Pico de Furado. Odsud vidíte ostrůvek Furado s majákem a nekonečný divoký oceán. Tak tohle bylo nejvíc. Tahle si budu pamatovat Madeiru.

Nechci ale opomenout ani proslulé levády. Leváda jako taková je betonový kanál, který se táhne z hor do nížin a zavlažuje celou Madeiru. Kolem levád vede chodníček, který vyzývá k příjemným procházkám. Samotá Leváda tak zajímavá není řekla bych, co je ale krásné, to jsou ty vodopády, odkud si levády berou vodu. Po celém ostrově je levád spousta, můžete si jen vybrat, jakou trasu zvolit. Čím delší a krkolomnější leváda, tím méně turistů.

Pokud jedete na Madeiru, většinou bydlíte v hlavním městě Funchal, nebo někde okolo. Nevím jak vy, já už města nevyhledávám, ale nenechala jsem si ujít aspoň výlet lanovkou a výhledy na město a oceán ze shora. Z lanovky jsme viděli vyhořelé domky s velmi malými půdorysy. Pokoje byly malinké asi jako naše koupelna. Pozemek je zde neuvěřitelně drahý.A proč vyhořelé? V roce 2016 byl zde na ostrově obrovský požár. Pustošil celou Madeiru a jak prý eukalyptové bobulky vystřelovaly z lesů do města a byly rozpálené, čas od času to schytal nějaký dům. Vyhořel, a tak tam stojí dodnes.

Funchal se proslavil také fotbalistou Cristianem Ronaldem, který odsud pochází. Místní jím opravdu žijí.

Typické pro Madeiru jsou i domky casas de colmo v městečku Santana. Jsou to pastevecké domky ve tvaru A dají se jednoduše rozmontovat a přenést z místa na místa. Za dobytkem, za stínem, za lepší zemědělskou půdou.

Vždycky když někde cestuji, jsou pro mě důležití lidé. Rozhodně nechci skončit pesimisticky, ale mám pocit, že místní lidé mají toho turistického ruchu už dost. A ani se jim nedivím. Proto jsem snažila alespoň ctít přírodu, netrhat jim avokáda ze zahrádek, a tak nějak splynout. Moc bych si přála, abych třeba za 10 let našla stejně krásně Madeiru, jakou jsem ji viděla v roce 2023.