" To je nuda! Svědí mě na nose. Chci se podrbat. Ale všichni tu vytuhli..., kašlu na to, prostě se poškrábu. Dobrý. Zase? Je, to je trapný. To je fakt vtipný. Takhle tu leží 15 těl a nic nedělá. Jak to ty lidi baví? Kdybych už odešla dřív, tak jsem se mohla vysprchnout a v klídku zmizet dřív. Jo, příště...
Jóga není pro mě, často slýchám. Tam se jen válej po zemi, dýchaj a meditujou...Vlastně jsem si to kdysi myslela i já. Teď se tomu směju. Co bych za to dala, kdybych si párkrát týdně našla čas lehnout si na zem, dýchat a meditovat. Ale tehdy jsem chtěla makat. To mi hned první lekce poskytla. Byla jsem tedy spokojená. Uspokojily...
Vždy mě děsilo patřit do nějaké skupiny lidí. Když jsem v ní setrvávala dlouho, cítila jsem se stísněně a už jsem uháněla jinam. Dospívání mě zařadilo mezi pařící skupinky teenagerů, což jsem si náležitě užívala, ale pak mi došlo, že už stačilo. Pak jsem nějakou dobu byla v jakési afro-komunitě, která tu pomalinku vznikala. Chodila jsem mezi lidi,...
Vděčím Vám všem, kteří za mnou chodíte na lekce jógy. Největší euforii zažívám asi ve chvíli, kdy mi přijde děkovná zprávička od maminky, která právě porodila a mimo jiné i díky lekcím gravidjógy, které se mnou absolvovala, byl její porod opravdovým zážitkem. Jedna taková mi dorazila včera: ......Narodila se mi nejbáječnější holčička...No, dala mi...
mi ale vyhovuje. Asi bych nemusela být tak otupělá, kdybych nechtěla. Jenže mi
to vyhovuje. Zřejmě pomalu začínám nabírat síly na to, co bude a nedůležitý
informace, které jsou v poslední době téměř všechny, vypouštím. Dělám jen
neodbytné záležitosti, v práci zastanu nejnutnější a hlavně nepospíchám.
Začínám zjišťovat, že se mi žije mnohem lehčeji....
Za chvíli už budu v půlce. To ale opravdu nějak rychle letí na to, že ještě
nic nemáme. Konečně jsem se odhodlala jít " mezi své". Vyrazila jsem na Jógu
pro těhotné a rovnou si koupila permanentku na 10 lekcí. Taková akumulace
břichatých dam mi neudělala dobře. Mé břicho bylo jasně nejmenší. Na chvíli se dostavila méněcennost....
Všude se píše: Když se cítí dobře maminka, cítí se dobře i děťátko. Podle toho se
řídím. S pocitem, že ve Vás něco
roste, se srovnáváte dlouho. Nejdůležitější je si k tomu nenahmatatelnému
drobečkovi najít vztah. Nějak mu začít
říkat, nebát se ho pohladit a povídat si s ním. Ať si každý říká, co chce,
Konec třetího měsíce znamená pro těhotnou mnoho: Dostane těhotenskou průkazku a dle
internetových stránek porodnic se může zaregistrovat k porodu. Tentokrát
jsem však neuposlechla rad své zkušenější
právě porodivší sestry, která mi už ve
2.měsíci doporučovala ať se někde registruji. Jenže informace porodnic zněly
jasně: Přijímáme až když budete mít...
Tak jo, uděláme si miminko , řekl
jednou přítel. Jelikož můj názor už dlouho znal,
nepotřeboval ho slyšet znovu. A tak jsme udělali miminko. Teda miminko... Plave
si to ve mně a na fotce z ultrazvuku obvykle mává.
Života se dočkalo po 4 měsících chtění a usilovného.... Přestože jsem po 4
týdnech od rozhodnutí věděla,...
Nikdy jsem si moc nedovedla představit,
jaké to bude, když ve mně poroste člověk. Teď už roste, ale zvláštní je, že se
cítím být spíše pozorovatelem. Jako bych na sebe koukala odněkud z výšky a
můj příběh přenechala osudu.
