Včera mi řekla jedna známá, která je mimochodem na vozíku, že dneska nejsou problém peníze, ale slušnost, zájem a sounáležitost. Lidé jsou ještě stále k sobě lhostejní. Bojí se pomáhat.
Určitě Vám někdy přišlo nefér, když jste přišli na lekci a lektor chodil mezi vámi a jen vás kibicoval.Proč ten lektor necvičí? Jak to mám teda udělat? Není mi to příjemný, když ho mám za zadkem...
O tělo už docela pečujeme. Všude na nás číhají články o zdravé stravě, zdravém pohybu, každý z nás už alespoň tuší, co by měl a neměl jíst. To je ale jen polovina toho kouzla harmonie. Ve zdravém těle, zdravý duch. Tak tomu pojďme trochu pomoci. Zas tak automatické to asi nebude. Shrňme si to:
Jdou proti Vám, jejich oči míří někam za Vás a lehce se usmívají. Jejich nohy jen lehce našlapují, jakoby se ani nedotýkaly země a vypadají šťastně. Létají někde v oblacích a na zem se vracejí, jen když je vyruší nějaká nutná rutinní záležitost. Žijí vlastně ještě? Znáte je? Svět letmých víl, které se cítí být nohama na zemi, ale ona...
Jsme v porodnici. Přichází za námi návštěva. Na chodbě je přítmí a já mého malinkého broučka vytahuji z pohodlného pelíšku a vystavuji ho pohledům celé rodiny. To by ještě šlo, ale někdo rozsvítí zářivku a to neměl. Miminko spouští strašlivý řev a celou návštěvu pláče. Jak to, že to ostatním miminkům nevadí?
Možná se budete divit, ale ani lektoři nejsou ze záskoků za své kolegy obvykle odvařeni. Navíc když je neznají a lekci vedou úplně jinak.....jenže každý má právo a vlastně i povinnost si užít dovolenou, takže:
Je tomu 19 let, kdy mě kamarádka vzala poprvé na powerjógu. Dlouho jsem odolávala s výmluvami, že to pro mě není a že jsem prostě na ty rychlejší sporty a ne válení po zemi. Bylo mi 19, patřil mi celý svět a rozhodně jsem měla hned jasno. Jo, to jsem se divila, když ze mě, asi jako z jediného člověka...
" To je nuda! Svědí mě na nose. Chci se podrbat. Ale všichni tu vytuhli..., kašlu na to, prostě se poškrábu. Dobrý. Zase? Je, to je trapný. To je fakt vtipný. Takhle tu leží 15 těl a nic nedělá. Jak to ty lidi baví? Kdybych už odešla dřív, tak jsem se mohla vysprchnout a v klídku zmizet dřív. Jo, příště...
Jóga není pro mě, často slýchám. Tam se jen válej po zemi, dýchaj a meditujou...Vlastně jsem si to kdysi myslela i já. Teď se tomu směju. Co bych za to dala, kdybych si párkrát týdně našla čas lehnout si na zem, dýchat a meditovat. Ale tehdy jsem chtěla makat. To mi hned první lekce poskytla. Byla jsem tedy spokojená. Uspokojily...
Vždy mě děsilo patřit do nějaké skupiny lidí. Když jsem v ní setrvávala dlouho, cítila jsem se stísněně a už jsem uháněla jinam. Dospívání mě zařadilo mezi pařící skupinky teenagerů, což jsem si náležitě užívala, ale pak mi došlo, že už stačilo. Pak jsem nějakou dobu byla v jakési afro-komunitě, která tu pomalinku vznikala. Chodila jsem mezi lidi,...
Vděčím Vám všem, kteří za mnou chodíte na lekce jógy. Největší euforii zažívám asi ve chvíli, kdy mi přijde děkovná zprávička od maminky, která právě porodila a mimo jiné i díky lekcím gravidjógy, které se mnou absolvovala, byl její porod opravdovým zážitkem. Jedna taková mi dorazila včera: ......Narodila se mi nejbáječnější holčička...No, dala mi...
mi ale vyhovuje. Asi bych nemusela být tak otupělá, kdybych nechtěla. Jenže mi
to vyhovuje. Zřejmě pomalu začínám nabírat síly na to, co bude a nedůležitý
informace, které jsou v poslední době téměř všechny, vypouštím. Dělám jen
neodbytné záležitosti, v práci zastanu nejnutnější a hlavně nepospíchám.
Začínám zjišťovat, že se mi žije mnohem lehčeji....
Za chvíli už budu v půlce. To ale opravdu nějak rychle letí na to, že ještě
nic nemáme. Konečně jsem se odhodlala jít " mezi své". Vyrazila jsem na Jógu
pro těhotné a rovnou si koupila permanentku na 10 lekcí. Taková akumulace
břichatých dam mi neudělala dobře. Mé břicho bylo jasně nejmenší. Na chvíli se dostavila méněcennost....
Všude se píše: Když se cítí dobře maminka, cítí se dobře i děťátko. Podle toho se
řídím. S pocitem, že ve Vás něco
roste, se srovnáváte dlouho. Nejdůležitější je si k tomu nenahmatatelnému
drobečkovi najít vztah. Nějak mu začít
říkat, nebát se ho pohladit a povídat si s ním. Ať si každý říká, co chce,
Konec třetího měsíce znamená pro těhotnou mnoho: Dostane těhotenskou průkazku a dle
internetových stránek porodnic se může zaregistrovat k porodu. Tentokrát
jsem však neuposlechla rad své zkušenější
právě porodivší sestry, která mi už ve
2.měsíci doporučovala ať se někde registruji. Jenže informace porodnic zněly
jasně: Přijímáme až když budete mít...
Tak jo, uděláme si miminko , řekl
jednou přítel. Jelikož můj názor už dlouho znal,
nepotřeboval ho slyšet znovu. A tak jsme udělali miminko. Teda miminko... Plave
si to ve mně a na fotce z ultrazvuku obvykle mává.
Života se dočkalo po 4 měsících chtění a usilovného.... Přestože jsem po 4
týdnech od rozhodnutí věděla,...
Nikdy jsem si moc nedovedla představit,
jaké to bude, když ve mně poroste člověk. Teď už roste, ale zvláštní je, že se
cítím být spíše pozorovatelem. Jako bych na sebe koukala odněkud z výšky a
můj příběh přenechala osudu.
" Od jisté doby mi všichni sahají na břicho.